Tak jako série fotek promítaná v dřevěné krabičce s otvory i místní dědictví může být představeno z různých perspektiv.

Společensky odpovědné firmy a greenwasching

26. 3. 2015

Problém fenoménu Společensky odpovědné firmy je mimojiné v tzv. „Greenwaschingu“.

Vždy se totiž k tomuto trendu přidá někdo, kdo v tom vidí jen dobrý „marketingový tah“. Naši předci by řekli „Nahoře huj, dole chuj“. V tom se zásadním způsobem liší Vědomý kapitalismus (Conscious Capitalism), kde by bylo toto pokrytectví zainteresovanými skupinami ihned odhaleno a nefungovalo by. (rozdíl mezi principy Společensky odpovědné firmy a Conscious Capitalism najdete zde.)

Ano, člověk v každém okamžiku svého života může tzv.“prohlédnout“, na čemž je postaven princip křesťanského odpuštění hříchů. To ve středověku hojně využívala katolická církev, kdy sice odsuzovala obchod (prodej za zisk) jako lichvu, ale pokud se obchodník, byť na smrtelné posteli kál, případně to doložil odkázáním svého majetku církvi, tak mu bylo odpuštěno a mohl do nebe.

Platí staré pravidlo „o mrtvých jen dobře“, ale jak je to s živoucími?

Před dvěma dny (24. března) došla trpělivost několika desítkám vědců většinou z USA, ale i z Kanady, V. Británie, Itálie, či Dánska a ve svém otevřeném dopise  vyzvali Muzea vědy a historie přírody, aby začaly uvažovat nad tím, zda jejich spolupráce se sponzory a donátory, kteří ve svém podnikatelském životě odmítají vědecké poznatky a škodí přírodě, nenarušuje integritu této instituce?
A jako příklad uvádějí jistého Davida Kocha, který je největším přispěvatelem, členem dozorčí rady Smithsonian’s National Museum of Natural History, a the American Museum of Natural History


A přitom těžařské a zpracovatelské firmy „Koch Industries“ jsou jedním z největších producentů skleníkových plynů a zároveň sponzorují síť organizací zpochybňujících vliv člověka na oteplování planety a klimatologické vědy.

Signatáři se ptají:

  •  „Jestli to, že největší přispěvatel ke klimatickým změnám a podporovatel dezinformací zároveň sponzoruje muzea vědy a historie přírody, nepodrývá důvěru veřejnosti v opodstatněnost muzejních institucí za přenos vědeckých poznatků (dnes moderní „transfer vědomostí)?
  •  Jestli tato firemní filantropie nestojí ostatní občany příliš mnoho vedlejších nákladů“?

Jinými slovy, jak by řekl jeden náš klasik „nechci slevu zadarmo“.

Paul Orselli můj oblíbený expert na muzejní expozice ve svém příspěvku na blogu  "Otevřenému dopisu" fandí a navrhuje otevřít celospolečenskou diskusi o financování muzeí, protože, jak sám říká: „Muzea mají klasicky špatný byznys model“.
Já v tom osobně vidím větší dilema, protože ta druhá strana konfliktu, a tím se dostáváme zpět ke společensky odpovědným firmám, říká, že „peníze nesmrdí“.

Další otázkou je, proč s tím skupina vědců přišla nyní? Jedna z interpretací je, že už se v rámci teorie segmentace trhu zaměřují na skupinu pragmatiků. Nadšence a vizionáře už mají a myslí si, že už mají dostatek racionálních a pragmatických argumentů pro skutečně velkou skupinu občanů, takže se rozhodli překročit adaptační propast.

V postkomunistických zemích je vše zpožděné, tak se necháme překvapit, jak na to zareagují naše příspěvkové kulturní organizace, či můžeme jít dále i tzv. „environmentální nevládky“ realizující zakázky od developerů a stavitelů dálnic.

Ale kdyby se u nás firmy rozhodovaly rozvíjet se podle principu vědomého kapitalismus, než se zaměřovat na PR ve formě „společensky odpovědné firmy“, nemusel by takový problém vůbec nastat.


Pro pokračování se musíte přihlásit

Vyhledávání

Přihlášení čtenáře

E-mail:
Heslo:
Registrace čtenáře

Radek Novotný
a DigitalStoryTelling

Radek Novotný Radek Novotný je podnikatel, konzultant, vědec a školitel. Již 10 let pomáhá obcím a neziskovým organizacím i soukromým osobám prezentovat místní dědictví formou digitálních příběhů a videí na multimediálních zařízeních.

Radek Novotný
novotny@digitalstorytelling.cz