• NPI online DST
• Úvod
• 3D tisk ve výuce a pro výuku
  • Úvod do 3D tisku na školách
  • 3D tisk na ZŠ
  • 3D tisk na MŠ
  • Potenciál 3D pera pro MŠ
  • 3D pera a KK
  • spirograf
  • Astra
  • Tematicke litmonky
  • Neco pro holky
  • Neco pro kluky
• Podnikatelský záměr - úvod
• Expozice
  • Tvorba expozice úvod
  • Definování atraktivity
  • Námět výstavy
  • Sběr podkladů pro příběhy
  • Tv. digitálních příběhů
  • Interaktivní exp.
• DST a Pitching
  • úvod
  • Skripta pro DST a Pitching
  • DST a PI - II. týden
  • Poradenství
• Promyšlené podnikání
  • Mýty o podnikání
  • 1. týden
  • 2. týden
  • 3. týden
  • 4. týden
  • 5. týden
  • Poradenství
• Conscious Capitalism
  • Nedůvěra v kapitalismus
  • Úvod
  • Co je to Conscious Capitalism?
  • Co je to Vyšší cíl v CC
  • CC a vztah k zamestnanci
  • Lídr v Conscious Byznysu
  • CC a vztah k zákazníkovi
  • CC a vztah k dodavateli
  • CC a vztah k investorovi
  • Čím se liší CC od CSR?
  • Modifikace kapitalismu
  • seminar o Conscious Capitalism
• CC a místní komunita
• Reference
• Blog

Zajímavé příklady uspořádání exponátů do expozice, sběr podkladů a tvorba příběhů o exponátech.

Každý autor, který chce návštěvníkům formou expozice představit nějaké téma, řeší otázku které exponáty vybrat, aby nejlépe interpretovali zaměření (námět) expozice – pokud má sbírkových předmětů více nebo jak to málo exponátů, které se mu podařilo získat (je ochoten vystavit), uspořádat tak, aby se návštěvníci necítili ochuzeni.

Majitel tohoto soukromého muzeum zemědělské techniky vypráví skvělé příběhy o vybraných exponátech, od zajímavých předmětů, způsobů, jak k předmětům přišel až po zážitky z natáčení, kdy vybrané historické předměty zapůjčil filmařům. Kdyby zredukoval počet předmětů na třetinu, stále by měl co prezentovat, ale získal by prostor dát expozici strukturu, předměty uspořádat do skupin, aby si návštěvníci mohli prohlédnout regionální či historické odlišnosti.

Nejjednodušší cesta, je přecpat expozici vším, co máme, návštěvník se sice mezi exponáty ztrácí, ale má pocit, že za své peníze hodně viděl. Je to přirozená reakce i u dvou knížek se stejnou cenou máme pocit, že ta, která je dvakrát tak tlustá (má dvojnásobný počet listů) má tzv. férovější cenu.

Majitelka expozice papírových betlémů bojovala s prostorem, navíc papírové exponáty vyžadují speciální prostředí (stálou vlhkost, ochranu před světlem pod.). Proto by bylo vhodnější vystavovat vždy nějakou skupinu (tematické, podle států, apod.) a zbytek betlémů mít zdokumentovaných v elektronické podobě a zájemcům o konkrétní tip je nabídnout na internetu, či na multimediálním zařízení. Exponáty průběžně obměňovat.

V rámci tzv. víceoborových expozic může být minimuzeum tvořeno sadou vitrín, kde každá je zaměřena na něco jiného. V rámci dané vitríny mohou být exponáty uspořádány v časovém sledu, podle zvoleného materiálu či použití.

V portugalském muzeu věnovaném keltskému opidu Briteiros byly vystaveny archeologické nálezy různých spon. I takto jednostranné exponáty by ale bylo možné spojit s příběhy se zaměřením na funkčnost a užití. Jak je patrné pouhým okem, spony se velmi liší, takže i použití, jaké části oděvu měly spínat a jakým způsobem tyto části spínaly, může být námětem expozice, zejména v kombinaci s počítačovou vizualizací – znázornění, jak a co spínaly, případně, pokud by jim nehrozilo poškození, bylo by možné natočit sérii videí, kde jsou ukázky použití v reálu ukázány na figurantovi.

Já upřednostňuji opačný přístup, kdy menší množství, ale smysluplně vybraných a naaranžovaných exponátů navodí atmosféru a přesvědčí návštěvníka mnohem lépe. Jinými slovy kvalita je lepší než kvantita.

Když si představíte, co vše se dá vyprávět o takovéto poličce s osobními věcmi. popis jednotlivých fajek, z jakého materiálu a jakou technologií se vyráběly, jak se zakuřovaly. jaké příběhy se dají vyprávět o kapesním noži, k čemu všemu ho stařeček používat od vrbových píšťaliček, přes dřevěné koníky a jiná zvířata, až po chléb a špek. a co teprve čertovy obrázky, mariášky, kdyby se jen sesbíraly krajová pravidla mariáše, tak to vyjde na samostatnou expozici. jak se uchovával fajfkový tabáček, včetně jeho výroby, či ukázky světového obchodu s tabákem 19 a 1. pol. 20 století (dříve si dědové tabák i sami pěstovali) může vydat na spoustu příběhů.

Do expozice lze dát i několik modelů, které znázorňují celý provoz a pokud se ke každému zpracuje dobré a zajímavé vyprávění, i takto jednoduchá expozice může zaujmout.

Replika vodního mlýna má spoustu možností interpretace. Za tisíce let mechanického zpracování obilí na mouku totiž lidstvo přišlo na spoustu technických vylepšení, které jsou již málem zapomenuty, ale svoji krásu v jednoduchosti mají stále. Představit příběhy spojené s hasačertem a proč mlýn klape, k čemu sloužil korčák a jak mlynář poznal, že násypka je prázdná, zaujme spoustu fandů do techniky.

Dalším způsobem je kombinace prvků, kdy je v expozici umístěno několik originálů, či jejich kopií a atmosféru dotváří další exponáty znázorněné na velkoplošných fotografiích, či grafických vyobrazeních.

Majitel usedlosti, která byla kdysi mlýnem, mě požádal, zda by se ze zbytků artefaktů a dalších věcí nedala vybudovat expozice, která by připomínala historii usedlosti. Zachovalé exponáty – krupník, jsem navrhl doplnit kopiemi jednoduchých historických mlecích zařízení a doplnit je fotografiemi a vyobrazeními modernějších typů.

Nechci nikoho nutit, takže zlatá střední cesta, dejte do expozice cokoliv, o čem však máte dostatek informací a podkladů, aby předměty vaším prostřednictvím mohli sdílet své příběhy s návštěvníky.

Jednoduchý způsob jak příběhy vytvářet.

Co o sobě mohou exponáty vyprávět?

I když máte jasno, proč konkrétní exponát chcete vystavit, jak dokresluje zvolený námět expozice, je i spousta dalších úhlů pohledu, co o sobě mohou exponáty návštěvníkovi vyprávět. Doporučuji nesoustředit se pouze na jeden účel, protože každý návštěvník je jiný a třeba to, co vás na exponátu fascinuje, jeho nezaujme a naopak. Počet úhlů pohledu záleží na množství informací a podkladů, které jste o předmětu sesbíral. Tyto podklady může dodat i odborník na danou problematiku a vy jste ji pouze převyprávěl, do zážitkové, pro návštěvníky přijatelnější podoby. Týmová práce, využití informací na internetu jsou logické a nezbytné postupy tvorby expozice soukromého, či venkovského minimuzea.

Autoři propojili výstavu archeologických nálezů náušnic s použitím této okrasy ženami v dnešní době. Stejným způsobem interpretují zkrášlování tetováním přírodních národů a v dnešním moderním světě a dekorování keramiky v době bronzové dnes. Toto cestování v čase a hledání přesahů může oslovit zejména mladou generaci, které vykopávky nic neříkají. (Národní muzeum Walesu, Cardiff)

Pokud je problematika exponátů odborná, je vhodné návštěvníkům nabídnout krátké uvedení do problematiky, aby sami mohli exponáty posoudit, či zařadit.

Muzeum prezentující místního rodáka, ilustrátora mnoha knížek, včetně prvorepublikového slabikáře Kašpara se snaží přiblížit výtvarnou techniku, jakou autor používal listem s popisem grafických technik umístěným do expozice. Myšlenka je velmi zajímavá a inspirativní. Pro lepší pochopení bych ale navrhoval dát zpracovat stejný motiv vyjmenovanými výtvarnými technikami, aby vedle popisu techniky měli návštěvníci možnost porovnat, jak obrázky jednotlivými technikami vypadají, což by bylo pro laiky mnohem pochopitelnější.

Jednoduchý postup, jak sbírat pro tvorbu příběhů o exponátech informace a dokumenty.

Aneb, co o sobě exponáty vyprávějí.

Jak jsem uvedl výše, je možné exponát interpretovat z různých úhlů pohledu. Závisí jen na fantazii, nicméně jsou postupy, které jsou osvědčené a hodí se na všechny druhy exponátů.

Není třeba se snažit vyrovnat v interpretaci klasickým muzeím (i když většina z nich se o interpretaci vystavených sbírkových předmětech moc nesnaží), protože nemůžete s nimi soupeřit odborným zázemím a analytickými technikami. Z toho důvodu Vás ani nepobízím, abyste se snažili návštěvníkům představit historickou, kulturní, či společenskou hodnotu exponátů.

Je ale možné posbírat informace a podklady o těchto 3 perspektivách.

• Funkční a užitná hodnota
• Technologie výroby
• Pomůcky a materiál

Funkční a užitná hodnota

Tato perspektiva je návštěvnicky velice vděčná, zejména v případě, že presentujete Paměť a kulturně-historické dědictví. Ztrácíme totiž povědomí, k čemu některé předměty sloužily a jak se používaly - fungovaly. Ať už jde o řemeslné nástroje, nářadí hospodáře, ale i hospodyně v kuchyni. Mnohdy si návštěvník po vyslechnutí příběhu vzpomene, že daný předmět u dědečka kdysi viděl, ale až teď si na něj vzpomíná.

Pokud nechcete repliku pravidelně návštěvníkům představovat v praxi, stačí umístit vedle exponátu schematický nákres doplněný slovním komentářem. Ještě názornější je nahrát fungování na video, nebo zpracovat počítačovou animaci, ale digitálním příběhům je věnována jiná část tohoto webu.

Pokud exponát patřil do osobního majetku významné osoby, o které příslušné minimuzeum je, pak je nabíledni i konkrétní příběh, jak a k čemu exponát presentovaná osoba používala.

V minimuzeích, kde se prezentuje způsob práce a obživy na venkově, jsou často vystaveny předměty, které hospodyně používala, ale jsou opatřeny krátkým nápisem. Jako v tomto případě „Motovidlo“. Není to málo? Dnes se dochoval název pouze v převzatém smyslu slova, ale kolik lidí vidělo motovidlo při práci?

V rodném domě Prokopa Diviše jsou vystaveny i předměty, které vynalezl. V tomto případě je přímo povinnost se pokusit představit, k čemu měly sloužit a jak fungovaly.

Technologie výroby

Technologie výroby, zejména tradičních předmětů původní ruční technikou je též velmi vděčné téma. Většinou odborníci v daném oboru tradiční či původní technologie znají a doporučí Vám příslušnou literaturu. Prostudováním webových stránek zaměřených na dané řemeslo lze též získat spoustu podkladů o jednotlivých postupech, jak se daný předmět vyráběl. Většinu lidí nezajímají přesné hodnoty teplot, časů, stačí popsat proces. Když ho doplníte vysvětlením, proč se to dělalo právě tak a co by se stalo, kdyby se tradiční postup pozměnil, návštěvníky to zaujme. Pokud jde o bezpečnou výrobu, je nejzajímavější výrobní postup přímo ukázat. Ale je to finančně a organizačně velmi náročné. Lze technologický postup ztvárnit ve formě po sobě jdoucích obrázků jako komiksu nebo výrobu nahrát na video. (Národní ústav tradic vytvořil spoustu videí, kde zdokumentoval mnoho tradičních výrob. Tato videa je možné v expozici pouštět. Složitější technologie je možné vizualizovat pomocí počítače, ale o tom se zmiňuji v kapitole o Digitálních příbězích.

Vedle exponátu může být série fotografií s detaily, jak se například kosa klepe, aby se jí obnovilo ostří, které se doplní slovním komentářem.

Nebo je možné, např. v případě spolupráce s příslušným řemeslníkem vyrobit sérii polotovarů, tak jak jdou v technologickém postupu za sebou, a ty pak nainstalovat vedle sebe.

Pomůcky a materiál

Doplnit příběh o exponátu příklady o pomůckách a materiálu, které se při jeho zhotovení použily, je technikou nejvzdálenější, ale i tato perspektiva je pro návštěvníky zajímavá, zejména když se dá do historického kontextu, resp. přidá se historický vývoj. Je to vděčný způsob i u expozic, tzv. užšího zaměření, kdy coby sběratel presentujete časovou řadu určitého výrobku – minimuzeum fotografických přístrojů, expozice střelných zbraní apod.

Při prezentaci historické Jarlochovy kroniky jsme jako jeden z úhlů pohledu vedle technologie výroby středověkých kodexů prezentovali i materiál, který se na výrobu psacích potřeb používal (husí brk, starý „inkoust“ ze sazí a potom duběnkový inkoust).

V expozici historických střelných zbraní není moc, co navíc ukazovat. Zbraně jsou historické, takže není možné ukazovat, jak fungovaly, navíc je to nebezpečné. Proto je velmi vděčné ukázat, jaké pomůcky a materiál ten který vývojový typ používal a příběhy soustředit na výrobu těchto pomůcek. Např. jak se musel doutnák vařit ve vodě s popelem, aby se z vláken odstranil lignin, který při hoření tvoří popel, jehož pád na pánvičku se střelným prachem by způsobil samovznícení zbraně ještě před výstřelem.

Jak k podkladům vytvářet komentáře – příběhy?

Samotná schémata, doplňková vyobrazení ani videa pouštěná na multimediálních zařízeních nemotivuje návštěvníka k sdílení Paměti o dané atraktivitě (tématu). To propojení mezi průvodcem, interpretem a posluchačem/divákem zajišťuje příběh.

Příběh může být vyprávěn z různých perspektiv: z pohledu exponátu, náhodného svědka, pozorovatele události, hlavního hrdiny, antihrdiny, mentora, atd., atd.

Za vlády Říma v Británii byly římské lázně v jihozápadním Bathu používány jako propaganda výhod býti kolonií Říma. Římané zde použili tehdy nejmodernější technologie pro provoz lázní a zvali do nich místní britské vůdce, aby „výdobytky civilizace“ vyzkoušeli. Stejný princip zvolili průvodci po této technické památce a např. v audioprůvodci pro děti k návštěvníkům hovoří malý římský chlapec.

Podobný princip zvolili v muzeu v Jičíně, kde vytvořili průvodce pro děti s otázkami a děti tak mají možnost se na stejné exponáty dívat z jiné, ne tak brutální perspektivy. Vybrané vitríny s dětskou variantou jsou označeny dohodnutým symbolem.

Roku 1647 rozbila u Třebele císařská vojska tábor asi 3 měsíce před bitvou. Díky tomu jsou na místě bohaté archeologické nálezy vypovídající o životě ve vojenském táboře, pozůstatky vojenských opevnění. Expozicí tematicky zaměřené na tuto událost by mohl provádět fiktivní voják, který by sdílel své pocity před bitvou, vyprávěl by, co daný archeologický artefakt je, k čemu sloužil apod..

Pokud se se mnou chcete osobně spojit, či konzultovat nějaký Váš záměr, napište mi na adresu novotny@DigitalStorytelling.cz