• Úvod
• 3D tisk ve výuce a pro výuku
  • Úvod do 3D tisku na školách
  • 3D tisk na ZŠ
  • 3D tisk na MŠ
  • Potenciál 3D pera pro MŠ
  • 3D pera a KK
  • spirograf
  • Astra
  • Tematicke litmonky
  • Neco pro holky
  • Neco pro kluky
• Podnikatelský záměr - úvod
• Expozice
  • Tvorba expozice úvod
  • Definování atraktivity
  • Námět výstavy
  • Sběr podkladů pro příběhy
  • Tv. digitálních příběhů
  • Interaktivní exp.
• DST a Pitching
  • úvod
  • Skripta pro DST a Pitching
  • DST a PI - II. týden
  • Poradenství
• Promyšlené podnikání
  • Mýty o podnikání
  • 1. týden
  • 2. týden
  • 3. týden
  • 4. týden
  • 5. týden
  • Poradenství
• Conscious Capitalism
  • Nedůvěra v kapitalismus
  • Úvod
  • Co je to Conscious Capitalism?
  • Co je to Vyšší cíl v CC
  • CC a vztah k zamestnanci
  • Lídr v Conscious Byznysu
  • CC a vztah k zákazníkovi
  • CC a vztah k dodavateli
  • CC a vztah k investorovi
  • Čím se liší CC od CSR?
  • Modifikace kapitalismu
  • seminar o Conscious Capitalism
• CC a místní komunita
• Reference
• Blog

Teorie rukodělného řemesla

Minulý týden mě jeden anglický bloger upozornil na fascinující přednášku.

Trevor Marchand z Norwegian Crafts.no je architekt a měl možnost díky svým stavbám v Jemenu, Mali, ale i ve východním Londýně pozorovat ruční práci místních řemeslníků – tesařů a dalších a byl fascinován podobností úkonů, nástrojů, ale sledoval i minimalistickou komunikací mezi staršími mistry. Zajímal se i o to, jak mistři předávají své zkušenosti učedníkům.

Začal se problematikou člověka a řemeslné výroby podrobněji zabývat ve svém výzkumu.

Přednáška je poměrně dost filosofická, ale pokusím se vybrat některé myšlenky a doplnit je svou praktickou interpretací, protože přesně tyto úhly pohledu a úvah podle mého chybí v marketingové podpoře tradičních výrobků, ať už jde o formu digitálního příběhu na webu, povídání v rámci řemeslného kurzu nebo když dnešní řemeslníci prezentují na tradičních jarmarcích své řemeslo.

Z obecného hlediska by takovéto povídání o podstatě řemesla prospělo i na základních školách při volbě povolání, resp. rozhodování se mladých lidí, na jakou školu by se chtěli hlásit.

Prezentované myšlenky uvádím v kurzívě, moje příklady jsou normálním fontem.

Mistrovství v zacházení s nástrojem mění a rozšiřuje naše kognitivní a fyzické schopnosti:

•  měníme své pohyby podle dřívějších úspěchů a neúspěchů – můj děda říkal, že nešikovné maso se musí ořezat a fakt to fungovalo
•  dokážeme odhadnout nebezpečí a problémy, které s ohledem na specifický charakter materiálu – suk, mohou nastat
•  použití síly je relativní, to, co jsme na začátku nezvládali šikovností a nahradili jsme to silou, se nevyplatilo – materiál prasknul, zabrali jsme a odebrali (odstranili) jsme větší kus materiálu, než jsme chtěli.

„Naše ruka je uzpůsobená tak, aby přetvářela, ale i zhmotňovala naše představy, myšlenky.“

Ale i to se musíme učit, vzpomeňme si na naše dětské čmáraniny, nebo výtvory našich dětí, jak jsme se snažili s obtížemi najít ve spleti čar zvíře či člověka. Stejné je to s rukodělnými výrobky v našem věku, kdy náš výsledek mílovými kroky zaostává za předlohou, či za naší představou, jak by to mělo vypadat.

Ruční nářadí je nástrojem pro animaci. Na rozdíl od jasného nervového propojení mezi mozkem a rukou, nástroj je samostatný předmět, který je určen k proměně materiálu, k tvoření. Ale až jeho uchopením do ruky je integrován do komplexu „mozek-ruka-nářadí.“

V případě, kdy je technologie jednoduchá, nástroj rozšiřuje (nastavuje) naše tělo
Nářadí nenahrazuje ruku, nářadí zintenzivňuje účinek ruky a mozku.

Plánovat strategii nástroje pro dosažení cíle a manipulovat s ním s manuální zručností je typické pro náš živočišný druh.

Náročnost této operace ještě roste s tím, když k tomu používáme dva nástroje.

Jednou rukou vedeme dláto, jak a kde má odebrat dřevo a s palicí v druhé ruce mu udělujeme potřebnou sílu.
Podobné je to u kovotepce, který klepe kladívkem na úderník, který díky drobnému pohybu druhé ruky vytváří reliéf do měděného plechu.

Rukodělná práce obsahuje sofistikovanou koordinaci mezi smyslovou znalostí a motorickou aktivitou a schopností flexibilně reagovat v daném čase na projevy materiálu, včetně požadavku na vědomosti daný stav vyhodnotit, navrhnout a provést nezbytné korekce. To vše je kromě řemeslníků pro normální lidi téměř neviditelná situace.

Vzpomínám si na jeden kovářský veletrh, kde vedle mistrů svého řemesla soutěžili mezi sebou učňové tohoto řemesla v dovednosti, kdo rychleji vyková hřebík. V této zdánlivě jednoduché soutěži šlo i o to, aby podle barvy rozžhaveného kusu oceli dokázali studenti odhadnout jakou sílu, a kolik úderů mohou v daném stavu plasticity použít, aby vytvarovali dřík, špičku a na závěr hlavičku hřebíku.

Byli byste možná překvapeni, jak se lišila úspěšnost soutěžících, protože stačilo, aby učeň udeřil na už „příliš“ zchladlý kov o několik ran navíc (místo aby přestal kovat a vrátil materiál zpátky do výhně k opětovnému získání potřebné tvárnosti) a hřebík tak zničil. Soutěžící musel začít od znovu s novým kusem rozžhavené ocele a tím prohrával na čas.

Prostě zručnost (hand skill) je středobodem řemesla a pro velké množství lidí jsou ruce zásadním instrumentem pro své myšlenky, dovednosti, pocity, či vášeň v jejich profesním životě.

Nástroj je kulturní artefakt

• nářadí má v různých krajinách odlišný tvar

• má svoji historii použití a smysl použití

Přes praktické cvičení se s nástrojem seznamujeme (socializing),

pochopíme, kde jsou hranice jednotlivých nástrojů a kdy je nutné použít na vyřešení problému, či dosažení dílčího cíle nástroj jiný.

Řemeslné operace jsou rutinní, ale ne nesmyslné (bezcílné).

Nástroje a jejich části mají personifikovaná jména – macek, zuby pily

V angličtině, francouzštině jsou název nástroje a aktivita, kterou provádí označovány stejným slovem the Hammer – hammering, the Saw, to sawing, the Nail – nailing, což prý tato slova do určité míry aktivizuje.

Zajímavé je, že naopak čeština používá pro název a činnost jiná slova. To ale neumím analyzovat a zajímali by mě vaše názory, jak se na tuto jazykovou odlišnost díváte vy.

kladivo – zatloukat
dláto – dlabat
pila – řezat
sekera – tesat, sekat
hřebík - přitlouct

Nástroje nás nutí dodržovat pravidla použití (pravidla nástroje), pokud chceme, aby nástroj udělal přesně to, co chceme, musíme ho používat naprosto přesně, jinak nástroj zničí materiál, polotovar, práci - můžeme materiál špatně (křivě) rozříznout, dlátem ubrat více, tam kde jsme nechtěli, hřebík rozštípne opracovávaný materiál.


Pokud si sami chcete originální přednášku vyslechnout zde je: