Jaký FRAME zvolit?

Pokud podnikatelský záměr vzniká tak, že si autor všimne nějakého problému, který trh neřeší, zákazníci se na to v hojné míře stěžují a on cíleně najde řešení tohoto problému, FRAME se určuje snadno.

Pokud ale podnikatelský záměr vzniká opačně, že něco umíme, či chceme v tomto oboru začít podnikat. Případně vidíme, že ostatní na trhu v tomto oboru skvěle vydělávají a my chceme taky, musíme si nejprve definovat jaké problémy bychom mohli naším řešením odstraňovat.

Např. jako vedlejší produkt nějakého vývoje vznikne určitá inovace, či nový poznatek. Znáte Post-ity, kancelářské označovače? Autor tohoto patentu vyvíjel lepidlo. Vynalezl však materiál, který lepit jen trochu a nezasychal, což je trochu cimmrmanovské řešení. A tak hledal, kde by ho uplatnil. Trvalo mu to několik let, až začal toto lepidlo používat na přichycení malých cedulek s poznámkami. Všiml si toho jeho šéf a firma 3M na tomto trochu zvláštním patentu vydělala miliardy.

V případě, že řešení předchází problému, je vhodné si definovat problémy ze všech možných úhlů pohledu, potřeb a požadavků, které by mohl náš produkt řešit. Následně interpretovat, jak náš produkt či služba tento problém řeší. Nakonec z nich vybrat ten podle nás nejsilnější, který má největší šanci oslovit co nejvíce zákazníků.

Jak zjistíme, který FRAME je nejsilnější?

Zkusmo si zkusíme všechny naše varianty podrobit oponentuře. Budeme hledat protiargumenty, že to co považujeme za skvělé řešení na díru na trhu, buď díra na trhu není, anebo existuje jiné lepší řešení.

FRAME, na který neexistuje žádný rozumný protiargument, anebo jsme schopni na umělý protiargument najít silnější odpověď, zvolíme jako základ pro naši ústřední myšlenku „BIG IDEU“, na kterou naroubujeme celou prezentaci.

O tvorbě Ústřední myšlenky si povíme příště.

Pro tvorbu, či definování různých FRAMŮ nám pomůže analytická metoda „sémiologie mýtu“.

Existuje spousta teorií co je to mýtus. Někteří autoři tvrdí, že je to zapomenutá pravda, jiní, že je to lež, další to i to a ostatní, že v mýtu se vždy nějaké zrnko pravdy.

Mýty se používaly a používají na přenos a šíení etických a sociálních norem, kdy se nějaký poznatek transformoval do příběhu, jehož hrdinou byla nějaká respektovaná osoba (starověcí bozi, významné osobnosti apod.).
Posluchač byl po seznámení se s mýtem motivován k tomu, aby to udělal stejně jako bájná postava. Mýtus sloužil k přesvědčování, tedy k pitchingu.

Celý život od narození se pohybujeme, stavíme na mýtech.

Když nás někdo, jehož kredibilitu uznáváme ať už formálně nebo přirozeně, něco naučí, vysvětlí nám to, předvede, je obecně uznávaným předpokladem či logickým vyústěním, že až k tomu bude vhodná chvíle, že to budeme dělat stejně, či podobně a že výsledek bude stejný.

Když někdo prezentuje svoje zkušenosti, že už postavil řadu domů, věříme mu, že postaví i ten náš a dáme mu zakázku. 

Co nás opravňuje věřit, že dnešní úkol je stejný jako ty minulé, že stavební firma je ve stejné kondici jako minule?

Nic, maximálně statistická pravděpodobnost a naše víra v nastolený mýtus.

FRAME – úhel pohledu, interpretace řešení určitého problému je vlastně znak, symbol, mýtus.
 A naopak FRAME neboli naše tvrzení, náš úhel pohledu interpretuje svým způsobem skutečnost, problém a jeho řešení

Podívejme se na tvorbu FRAMU a mýtu ze sémiologického hlediska.

k analýze nám poslouží toto schéma.

Vezměme nějaký subjekt ozvěme ho „označovaný“ a nějakou charakteristiku, aktivitu, či vlastnost, nazvanou „označující“,která objekt nejakým způsobem charakterizuje, označuje. 

Jejich spojením vytvoříme znak, formu. 

Buď je to ideál, po kterém mnoho z nás pídí, nebo je to zákaznický problém, který je třeba řešit.

Toto spojení, vyjadřující ideál či problém je základem naší perspektivy, FRAMU.

A nyní provedeme určitý kreativní, myšlenkový skok a vytvoříme nový koncept, který je již mýtem, představou o které se snažíme ostatní přesvědčit.

Pokud je ideální, či problémový FRAME dobře nastaven, bývá obvykle velmi složité myšlenkový kreativní skok, mýtus zpochybnit.

Ve studijním materiálu je uveden jako příklad los pro decimaci ve formě černého oblázku mezi bílými. Kde substitucí smrti a černé barvy se oblázku této barvy přiřadila pravomoc odsoudit k poprave (decimaci) toho, kdo si ho vytáhl.

V jiném případě historické ideální spojení koně a síly, kterou dokázal při tažení vozu s nákladem vyvinout, se kreativním skokem v podobě mýtu použilo i pro určení výkonu benzínového, či naftového motoru. A tento mýtus se dnes coby znak používá pro charakteristiku luxusních nebo závodních vozů pro bohatou klientelu, u kterých pro rozhodnutí o koupi není na rozdíl od nás obyčejných smrtelníků spotřeba paliva, či objem motoru pro určení výše povinného ručení důležitou informací.

Ale zpět k tvorbě FRAMU pro interpretaci našeho podnikatelského záměru

V případě FRAMU zaměřujícího se na ideál, tvrdíme, že náš produkt, či služba je jeho kopií, kterou chceme zákazníkům nabídnout.

Či naopak pokud se na vytvořený znak díváme ze své perspektivy jako na zákaznický problém, tak se snažíme ostatní přesvědčit, že tento problém svým produktem, či službou chceme vyřešit.

Jako příklad produktu, jehož koupí se přibližujeme ideálu si můžeme ukázat vánoční dárky, např. vánoční pečené oplatky. Věřící, pro které je Bůh posilou a následnovníkem je symbol Boží rodiny ideálem, ke kterému se chtějí přiblížit. A jakýkoliv předmět, který je částí boha, či Ježíše Krista jim tento ideál nahrazuje. Proto před vánocemi nakupují svěcené pečené oplatky, jako tělo Krista, které se na Štedrý večer rozlamují v kruhu rodinném a každý sní jeden díl na známku sounáležitosti s ostatními.

Stejný přistup se uplatňuje v případě řešení na definovaný problém. Je obecně přijímaným faktem v lidské společnosti, že pokud je nějaký jedinec v nesnázích ostatní, kteří jdou po té správné cestě by mu měli pomoci najít tuto ztracenou cestu. Bez ohledu na to, zda po té normální cestě chce jít, či co způsobilo, že z ní sešel.

Těchto forem v podobě kreativních skoků může být samozřejmě několik, od dobré rady, poskytnutí času a bezpečí, aby se dal sám dohromady až po organizovaný balík služeb, financovaných např. ze Státního, či evropského sociálního programu.

Bez ohledu na reálný úspěch se tento mýtus, že dokážeme za pomoci sofistikovaných programů, řízených státem, neziskovými organizacemi, či církvemi odstranit výše uvedený problém, natolik institucionalizoval, že mnohdy nabývá takových rozměrů, že se stává smyslem a pracovní příležitostí pro spoustu těch „normálních“ lidí, kteří pro uspokojení svých potřeb (to je získat grant na záslužný projekt) málem nahání a hledají potřebné, aby je mohli zachránit.